Mnozí pamětníci zažili za katedrou učitelskou dynastii Kubátových, té však předcházela ještě jedna podobně populární. Prvním z ní byl řídící Rudolf Brousil, jehož dcera Emilie si pak vzala Josefa Dundáčka. Ten na naší škole učil třiatřicet roků.

Když byla v roce 1827 na veseložďárské návsi postavena školní budova, prvním učitelem se zde stal Josef Havlín. O jeho nástupci či nástupcích nemáme jasné informace, o to podrobnější jsou ale ty ze sklonku devatenáctého století, kdy do Veselého Žďáru přišel učit Josef Dundáček.

Rodák z nedalekého Německého Brodu do naší obce přibyl v září 1894, tehdy jako takzvaný zatímní podučitel. Díky jeho pravnučce paní Klofáčové a jejímu muži, kteří nám laskavě poskytli archivní materiály své rodiny, víme o jeho životě ve Veselém Žďáře dost. Zachovalo se třeba jeho Frekventační vysvědčení ročního kursu pro učitele škol měšťanských. „Po ukončení tohoto kursu dosvědčuje se tímto, že pan Josef Dundáček výkladům a cvičením týkajícím se zdravotnictví, přírodopisu, matematiky a fysiky, až do konce pilně obcoval,“ píše na dnes již zažloutlém glejtu. Ten vydalo Ředitelství c.k.vyššího gymnasia v Německém Brodě 14. července 1895, tedy v době, kdy bylo Josefu Dundáčkovi osmadvacet let.

O rok později se Josef Dundáček stává definitivním učitelem a ve stejné pozici pro Veselý Žďár jej pak Zemská školská rada potvrzuje až do roku 1913. S krátkou pauzou, kdy byl odvolán na dva roky do Cibotína, aby se do Žďáru zase vrátil, učil zdejší děti třiatřicet roků.

Na dochovaných fotografiích je zachycen jako muž impozantního nakrouceného kníru, který je obklopen buď svou ženou Emilií a syny Jiřím a Josefem a nebo kupou žáků. Na nejpočetnější fotografii, je děvčátek a chlapců více než třicet. Některé holčičky mají šátky, další jsou prostovlasé a oděné zástěrkami, kluci jsou většinou nakratičko ostříhaní, mají tmavé kabátky a nohy spíše obuté. Ale ani bosých není málo.

Značnou oblibu řídícího Dundáčka potvrzuje slavnost, kterou mu místní uspořádali na odchodnou v říjnu 1927. Místní děvčátka pro něj nacvičila tanečky a uchystala kytice. Proslovy tehdy vedli starosta Josef Vácha, lesní rada Matoušek a za Sokol pan Dolejší a Václav Král. Poslední z nich mimo jiné uvedl: „Byl jste v naší obci za svého dlouholetého působení výborným pracovníkem v oboru kulturním, hospodářském i sociálním. Vzpomínáme, kdy za starého Rakouska učil jste, což bylo tehdejšími úřady zakázáno, čím byl pro náš národ Jan Hus, kdo byl Jan Amos Komenský a Havlíček.“

Josef Dundáček byl pro obec nejen učitelem, ale též letitým starostou Sokola, členem obecního zastupitelstva, funkcionářem kampeličky a obecním knihovníkem. Většinu aktivit opustil teprve při svém odchodu do penze. Zaslouženého odpočinku však užíval pouze dva roky, do svých dvaašedesáti. V dubnu 1929 se již s ním loučily nekrology v Českém učiteli, Hlasech Posázaví či Havlíčkových Hlasech. Krom jiných ctností zmiňují Dundáčkovu „pevnou povahu“.

Po řídícím Dundáčkovi zůstali dva synové ve věku dvanáct a třináct roků a manželka Emilie. Emilii Dundáčkovou připomíná domovský list číslo 39, kterým potvrzuje její příslušenství do Veselého Žďáru 11.června 1933 tehdejší starosta František Kubát. Paní Emilie se narodila do rodiny Brousilových a též její tatínek Rudolf byl učitelem veseložďárským. Pocházel z Písku, jeho rodina však u nás byla usazena od roku 1904, kdy do zdejší školy nastoupil. Při stěhování bylo Emilce čtrnáct roků a jejímu bratru Josefovi deset.

Potomci rodiny Dundáčkovi mají k Veselému Žďáru vztah dodnes – v jejich pozůstalosti je k nalezení fotodokumentace bourání staré školy v roce 1962 i stavba školy nové. Ta trvala dva roky a byla dokončena a slavnostně otevřena v roce 1958.

Další snímky k tématu najdete zde ve fotogalerii.