Veselý Žďár na starých mapách

Díky tomu, že jeden z našich mladých sousedů je studentem archivnictví, můžeme nahlédnout do historie naší obce i prostřednictvím map. Marek Hlaváč, který je autorem následujícího textu nás takto zavede až tři staletí do minulosti.

Zřejmě nejstarším kartografické znázornění Veselého Žďáru a sousedních vesnic, je Müllerova mapa z roku 1720, jež celkem detailně zabírá Čechy své doby. Terénní zobrazení naznačuje kopec, na němž se nachází samotná obec, kopec před Chlumem, rovněž kopec v oblasti Pelestrova. Lesy jsou na Müllerově mapě znázorněny stromy a doplněny tečkami.

Na mapě si můžete všimnout silnice mezi Prahou a Vídní, u níž se nachází cesta odbočující k osadě Pelestrov. Kolem ní se rozkládají lesy ilustrované tečkami a také zámek. Ano, opravdu si můžete na mapě povšimnout zámku. Další zámek se vyskytuje až u sousední Okrouhlice. Právě Müllerova mapa by tedy mohla být důkazem o skutečné existenci zámku hraběnky Pomerové v Rybníčkách, o němž jinak hovoří spíš pověsti. Z vodních ploch může pozorovatel na Müllerově mapě spatřit akorát Rozkošský potok s rybníkem Drátovec a řeku Sázavu.

MÜLLER, Jan Kryštof. Mapa geographica regni
Bohemiae. 1 : 132 000. 1720.

Müllerova mapa se stala podkladem pro 1. vojenské mapování (zvané též josefské podle tehdejšího císaře Josefa II.) zvětšeného do měřítka 1: 28 800. Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou “od oka” tak, že pozorovali terén. Toto mapování není jen zajímavé svou podrobností, ale i zachycením české země před nástupem průmyslové revoluce v době největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny.2 Na mapě jsou snadno rozlišitelné stavby, vodní plochy, komunikace, jež celkem odpovídají dnešnímu stavu, zemědělské plochy, vlhké louky u vodních ploch a lesy.

Díky tomuto mapování vidíme, že v samotné obci se nacházelo mnoho rybníků, které řešily odlehlost Žďáru od přirozené rozsáhlé vodní plochy.

Podél pravých okrajů obou mapových listů je červeně zvýrazněna tehdejší císařská stezka mezi Prahou a Vídní, u níž se nacházela osada Pelestrov, jež byla od nepaměti součástí naší obce. Správně byla oddělena od Veselého Žďáru až v 70. letech 20. století, kdy tehdejší novostavby ve Veselém Žďáře dostaly stará pelestrovská popisná čísla.3 Pravý okraj mapového listu č. 198 nás informuje, že Veselý Žďár (bez Pelestrova) měl 22 občanů a sedláků, 58 domů a zahrad či dokonce 14 koní.

Na konci roku 1817 došlo vyhlášení nové reformy pro výpočet daně z pozemku. Pro ni byl vytvořen stabilní katastr. Ten vznikal podle přesného popisu a geodetického měření veškeré půdy. Nechybí ani označení plodnosti pozemků. Ta byla členěna do bonitních tříd, podle nichž se vyměřovala výše pozemkové daně. Z výměr tohoto katastru vychazí dokonce i dnešní katastrální mapa.

Na mapě je uveden německý název této obce Lustig Saar. Růžové domy jsou nespalné, žluté domy jsou spalné (většinou dřevěné), černé číslo označuje stavební parcely, červené číslo pak pozemkové parcely. Tato mapa z roku 1838 znázorňuje kapličku v němčině pod názvem sv. Jana Nepomuckého (sankt Johannes von Nepomuk). Dnes je zasvěcena sv. Václavovi. Jak  došlo k přesvěcení, není známo. Tato záhada zaujala dokonce i vyučující na Univerzitě Karlově.

Díky přehledným a detailním vysvětlivkám lze zjistit, kde byly ovocné sady, pole, suché či vlhké louky, jehličnaté lesy, pastviny a dokonce, které z těchto pastvin patřily obci. Listnaté lesy se tehdy kolem obce nacházely zřídka. Lesní porost je většinou označen jako tyčkovina, což dokazuje, že roku 1838 byl kolem Veselého Žďáru lesní porost mladší 5 let. Hájovna na Pelestrově má na jedné z budov znázorněné paroží. Nedaleko tohoto objektu si lze povšimnout kamenolomu.

V legendě se uvádí nejen název Žďáru, ale i Chlístova a Okrouhlice, protože spolu tvořily správně jednu obec, kterou jednotlivé mapové listy souvisle zachycují. Mapa zachycuje také možný původ pomístních názvů, protože v oblasti Suché stráně jsou suché louky, v oblasti Hlubokého rybníka či Rybníčků vlhké louky, V lánech (též Lána) větší pole oproti okolí. Pokuta by zase mohla mít souvislost s blízkostí hájovny.

Majitelé nemovitostí či úřady měly povinnost hlásit změny stavu nemovitostí zeměměřickému úřadu, který daný stav změřil. Na jednom z otisků originální mapy (tzv. reambulovaný katastr) se červeně zaznamenaly změny a škrtalo se, neboť stabilní katastr už tehdy v 19. století značně zastarával. Zejména díky tomu můžeme sledovat stavební vývoj obce k roku 1876. Rovněž v názvu mapy je zaznamenána správní změna, odtržení Žďáru od Chlístova a Okrouhlice.

Vzniku 2. vojenského mapování předcházela vojenská triangulace, tedy určení polohy důležitých zeměměřičských bodů, podobně jako u stabilního katastru, který tvořil jeho podklad. Nazývá se též Františkovo podle tehdejšího rakouského císaře Františka I.

Jelikož Františkovo mapování rychle zastaralo, tak se roku 1868 rozhodlo rakouské ministerstvo války vytvořit 3. vojenské mapování. Nazývá se františsko-josefské podle tehdejšího císaře Františka Josefa I. Jako podklad opět posloužily katastrální mapy. Oproti II. vojenskému mapování se vylepšilo znázornění výškopisu – nejen šrafami, ale také vrstevnicemi a kótami. Obec lze na ní najít jak pod českým jménem, tak pod německým názvem Lustig Saar. Červená barva na mapě vyznačuje obytné stavby, černá hospodářské stavby, zářivá zelená u staveb zahrady, světlá zelená plocha s W pastviny (německy Weide), tmavá zelená lesy, žlutá linie silnice a čerchovaná linie polní cesty. Důležitější silnice je bílá s červenými kraji. Toto mapování převzalo pozdější Československo a v případě naší obce ho armáda používala do 60. let 20. století.

První zpracované vojenské mapování po 2. světové válce z roku 1964, zabírá krajinu před meliorací v 70. letech, jež způsobila značné odvodnění krajiny. Mapa zachycuje detailně elektrické vedení, zahrady s ovocnými stromy, pole a smrkové lesy.

Za socialismu byla snaha odstranit co nejvíce rozdíly mezi vesnicí a městem. Proto se místo vesnických stavení většinou stavěly poschoďové domy městského typu, což leckde způsobilo značnou ztrátu vesnického charakteru. Vzhled mapy ovlivnila kolektivizace, jež způsobila zánik soukromého zemědělství. Na mapě si lze proto povšimnout objektů jednotného zemědělského družstva jihozápadním směrem od kapličky. Na mapovém listu je z dalších novinek zanesena nová školní budova postavená roku 1956. Zůstávají naopak některé rybníky, které byly v následujících letech postupně zasypány- včetně dominantního rybníka na návsi. Na mapě jsou uvedeny pomístní názvy.

Při pohledu na sled map minulých člověka snadno napadne, že to, jak budou vypadat budoucí mapy naší obce, ovlivníme my, kteří zde žijeme.

V textu jsou použity mapy, které nám a naší obci dal velkoryse k dispozici ČÚZK (stabilní katastr a speciální mapy), další pak pocházejí z Laboratoře Geoinformatiky Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.