Vořech loudí na Káče

Přísloví, písně ani rčení se ve Veselém Žďáru příliš nezachovala a když, tak většinou podobná těm obecně známým. Několik z nich se nakonec zdokumentovat podařilo. Někdy jsou to místní variace na klasické české říkanky.

„Ve škole jsme se učili všechny národní písně. A taky jsme nacvičovali divadlo. Určitě jsme nějaká říkadla znali, ale ty už si nepamatujeme,“ říká za sebe i svou manželku Marii Josef Klečanský. Rodinné přísloví přidává alespoň Josef Tajovský starší: Nedělej jiným to co bys sám rád neměl. To znamená ošklivý slovo mu říct. Urazit ho nebo žalovat. A co nechceš aby se stalo tobě, tak nedělej druhým. Dost to platí pořád.“

V rodině Květoslavy Tonarové měli taky jedno výchovné: „Když se mi nechtělo něco dělat, tak mě tatínek vždycky káral a říkal: „Ty bys tak mohla sloužit!!“

Květoslava Tonarová si vybavuje taky svoji oblíbenou básničku: „Naše babička pekla výborné koláče se švestkama sypané mákem, které jsem úplně milovala. A když jsem čekala až vystydnou, tak jsem si říkala básničku z knížky říkadel, kde byly obrázky od Josefa Lady.”

Vořech loudí na Káče:

„Dej mi kousek koláče!“
 Nedám, nedám, sním ho sama,
 co by tomu řekla máma?
 Vořech umí ledacos,
 vousy polepil si nos.
 Nos a bradu, aby Káče
 přešly chutě na koláče.
 „Já jsem strašák bububu,
 dej mi koláč do zubů!“
 Káča pouští koláč strachy,
 nemá věřit na rarachy.

Díky vzpomínkám paní Tonarové máme zaznamenanou i místní verzi velikonoční koledy. Druhá sloka je určitě místní unikát:

Hody, hody, doprovody

Hody hody doprovody,
dejte vejce malovaný.
Nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný.

Za kamny v koutku
na zeleným proutku.
Proutek se ohýbá, kohoutek kokrhá.
Pár vajíček na rendlíček, kousek másla do toho,
a už je to hotovo.

A nebo ještě jednu ke stejnému svátku:

„Já jsem malej koledníček babičko,
přišel jsem k Vám pro červený vajíčko.
Pro vajíčko červený, pro koláček bílý,
jaký jsem Vám koledníček milý?“

Na štěpánskou koledu se prý nechodilo, ale říkačku děti stejně všecky znaly:

„Koleda, koleda Štěpáne,
 co to neseš ve džbáně?
 Nesu, nesu koledu,
 upad jsem s ní na ledu.
 Psi se na mě sběhli,
 koledu mi snědli.
 Ten Kučírků nejvíce,(příjmení se doplnilo podle aktuální situace)
 roztrhal mi střevíce.
 A ten Zadinů taky,
 roztrhal mi šaty.
 Co mám smutný dělati,
 musím jinou hledati.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.